Ruším svoji periodu. Možná že se dalšího zápisu dočkáte, až budu mít za sebou školu. Až bude květen a přede mnou bude už jen a pouze ústní maturita...
Stalo se toho mnoho, jistě, jako vždy. /Jen by si na to musela Olivka vzpomenout./
24. března jsme se po dlouhé předlouhé době vydali navštíviti naší oblíbenou hospůdku. To prostředí jsem osobně postrádala společně s těmi lidmi už mnoho měsíců. Nesešli jsme se všichni, ale aspoň z části jsme zavzpomínali na staré časy na základce. Další setkání bude po maturitě: oslava úspěchu, či zapíjení neúspěchu. To je jedno, vždy se najde důvod pít.
Začalo se řešit tablo, až se nakonec vyřešilo. Toto pondělí jsme ho nafotili a v nejbližších dnech by se už mohlo ukázat u nás ve městě. Jen se ho kvůli mojí maličkosti vyhledávat nesnažte: jako vždy tam vypadám jako pitomec. Když se nesměju, vypadám jako pitomec, když se usměju moc vypadám jako debil. Nejsem vlastně z obvyklých úhlů pohledu vůbec hezká :) Škoda že jsem nezdědila aspoň něco málo po mamince mého dědy, ta bývala moc hezká. Ale to nezdědil nikdo. Aspoň si nemůžeme závidět :)
Pokud se zmiňuji o dění v posledních dnech a týdnech, nesmím zapomenou na návštěvu kina minulý týden ve středu. S Klárou a Klárou jsme se vydaly do našeho maličkého, moderního stánku kultury zhlédnout novodobý němý černobílý film The Artist. Úvodní obrazovka, na které poskakovaly míčky všeho druhu, mi připomněla, jak dlouho jsem v kině dobrovolně nebyla. A The Artist rozhodně nebyla ztráta času. Mně se to líbilo, filmoví kritici a historici si můžou říkat, co chtějí /nejlepší lék na to, když se vám nějaký film moc líbí, je, když si přečtete nějaké recenze/.
Včera nám jen tak mimochodem zapomněli říct, že nemáme ZSV. Kdyby to bylo poprvé...
Svůj poslední test z fyzikálního semináře jsem napsala tak, že jsem tři příklady měla úplně dobře /ještě aby ne, když byly tak snadné/, ve dvou jsem měla chybu /jedna hloupější než druhá, ale v té jedné jsem se shodla ještě s jednou holkou ze semináře, zvláštní, sedíme od sebe docela daleko:) / a jeden měla kompletně špatně. Ale jsem spokojená. A asi mi to bude chybět.
Můj drahý bratránek měl včera narozeniny, dneska Ála. Taky že byl dneska první narozeninový zevling.
Jsem zvyklá, že tam moc lidí neznám. Jistě, že tam byli tací, které jsem viděla poprvé. Pak se tam ovšem objevili lidé, které bych tam nečekala - Skřet a Luky. Nicméně jejich přítomnost byla milá :)
Přiživovala jsem se na Vůdcovi, později jsme /Ála, Horis, Skřet, Luky, K. já a po cestě jsme pobrali T./ vyrazili do sokolovny na pivo. Což se musím přiznat, že mě dorazilo. A ještě víc ten panák, na který jsem pozvala Horise. Když jsme se vrátili, nějak se nám tam rozmnožili. S K. jsem pak velice brzy vyrazila na bus. Zvláštní, nelituji... a to se Olivce moc nestává. Zevlingy bývají takové, že s postupem doby se mi chce domů méně a méně, nehledě na to, jak moc potřebujete na záchod. Jen dneska to takové nebylo. A tak úplně nevím proč.
Tak jsem došla až k dnešku. Dnešku, který byl a je tečkou za mnohými věcmi. Nevrátí se, ne v obvyklé podobě, to je jasné. Neřekne si o rajskou a nebude chtít poradit s počítačem. A kdykoliv se o něm mluví, vzpomenu si na jeho smích. Protože to zapomenout nechci.
S nápisem NEZÁVISLÁ na čele budu putovat světem; teď, když jsem přišla na příčinu, ji měnit nechci. Vždycky jsem si myslela, že je v tom něco jiného, ale pokud je to víceméně jen tohle, nestojí to za změnu. K tomu co jsem, jsem se dopracovávala dlouho a kvůli momentálním potřebám to nepřekopu. A jistě se někdy najde někdo, komu to vadit nebude. Dum spiro, spero... jistě, to se ke mně hodí. Si vis amari, ama! to také, i když zrovna u Olivky to neplatí. Odi et amo, tak to všechno končí.
.tak se mějte krásně. Přežijte Velikonoce a snad se tu ve zdraví sejdeme před mojí maturitou.
.páá
P.S.: Challenge accepted. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co říká. Ale nepřijede, nepřijel nikdo, nikdy. A pokud, tak bude první. A Olivce to zamotá hlavu. Ale to se nestane, tak proč přemýšlet tak moc napřed?
P.P.S.: Ještě si tě vzít nehodlám! Ta věta mě odzbrojila. Moji ctění gympláčtí kamarádi mě někdy dostávají. Ale co bych bez nich dělala? Mít 2/5 kluků z naší třídy za kamarády, bez nichž si svůj současný život nedokážu představit, je skvělé :) No, do budoucnosti přeci nevidím.
Taky si uží Velikonoce :-)
OdpovědětVymazatUž jsem se lekl jakou periodu rušíš. :D
OdpovědětVymazat