.a thousand dreams |
Ještě před tím vám ale sdělím pár informací, pár naléhavých myšlenek.
Za čtrnáct dní píšeme písemné maturity. Tak nepředstavitelně to letí...
A na Libušín na 98 % nejedu. Za jedno jsem momentálně bezdomovec, co by se musel přiživovat na někom jiném než Hancul, za druhé píšeme ještě v den odjezdu dva testy a za třetí vlastně nevím, jestli opravdu chci jet. Pěkné nebo aspoň ucházejícné počasí zaručeno zatím není, chytit chřipku vážně nepotřebuju. A navíc... loňský rok těžko něco přebije, řekla bych. Zůstaly vzpomínky, pěkné pocity, sponka stále vonící kůží, pohárek a to je asi vše. Vzpomínky vyblednou, pocity zmizí, sponka se ohmatá a pohárek ztratí... vše je pomíjivé.
Sny se rozbily na prach a ten odnesl jarní vítr někam do dálek. A tak zavírám oči, když chci snít, abych viděla ještě pár snů, pár zrníček poničených přání, které uvízly za víčky, když jsem se dívala, jak odlétají.
Možná jsem až moc naivní, možná jsem pitomá nebo mám prostě jenom smůlu. Jenže takhle to nesmí jít pořád. To přeci nejde!
Jsem apatická a je mi všechno jedno, že všechno šlo nejspíš do dálav největších. Možná za to může únava, kterou nesmyslně cítím, možná maturita čekající mě už za měsíc, možná VŠ, protože z ani jedné mi ještě nepřišla pozvánka na přijímačky /respektive vyrozumění, že mě berou nebo neberou bez přijímaček/. Už aby to bylo za mnou.
.clock |
A teď už konečně ta esej. Nevím, jestli je to úplně ta samá verze, kterou jsem odevzdávala, ale každopádně to k tomu nebude mít daleko. Nebyla jsem si s tím jistá, spokojená už vůbec ne; splácala jsem to během středečního odpoledne /konverzaci máme ve čtvrtek/ a to jsem ještě myslím jela večer do kina :)
Making history
We live in permanent stress, we rush and we do not know where and why. It is quite important to stop for a while and commemorate old habits and events, that were forgotten during a long period of times. Thanks to plenty of people in our country (and all over the world as well) we can travel back in time and see significant historical events or just simply discover the old lifestyle. Meet the members of groups of historical fencing.
Everybody says it is important to know our history but usually we focus only on battles and sovereigns and we do not know anything about how they lived. But there are also a lot of possibilities to get to know that old lifestyle. For example we can visit some Celts, Slavic or other period village, that were built by people, who are into history – they devote “Living history”. “Living history” means that those people would like to show you the real old life – they weave their own fabric which they then use to sew clothes according to old pictures and a few surviving remainders of true dresses, they make products and build the houses just like our ancestors did it. Honestly, I wouldn't like to return everything and just like people in Middle Age live. All those illnesses without medicaments, bad circumstances which caused low life expectancy... But a short trip into some “Living history” village (I think the nearest is in Horní Vítkov) or other “Living history” event can do you no harm.
The best known activity of groups of historical fencing is reconstructing battles but it is not the only activity. We can meet them also in castles and chateaus presenting among others historical dancing. Naturally we cannot say the dances are really historical (they can also be a fiction of some nowaday person) because we have only a bit of evidence. But not only this fact but also visual effect is pretty important. Another activity connected with dancing is a fireshow. I think people are fascinated as they see someone with a pair of pois (a chain with burning “ball” on one end of it) or fire fans (there are a lot more means like stuff, sticks or orbital poi – just one “ball” in the middle of a chain), that are burning. It is quite dangerous but not as it seems. It is fun especially when you are trying to learn a new trick and someone says, it was not so difficult to learn it but you cannot find the right move of your hands. They organize their own battles as well which are played according to a fictional screenplay. Everyone can find there what he likes – little girls love beautiful dresses, little boys can adore brave knights and adults can enjoy anything else if they want.
Being a member of this group means to be a part of a big family. First of all those people are really nice. Shaking hands and saying “Hello” as a greeting could seem for someone quite familiar, but I think it creates the atmosphere of a meeting. But I cannot speak in general – I do not know many people being members of groups of historical fencing. However those I have got to know are just like I have described above. As a member of our group said, there is always something to say when you meet another man, you have not known yet, occupying himself with history and fencing. He would surely know something about history, a few about weapons and have a clue of fireshows. And that is why I think it has been one of my best life decisions to be a member of this group.
And now it is the right time to travel and have a taste of history. I hope I have inspired you to visit any show of fencers. Personally I am looking forward to one battle now but in a month it will be over (sleeping in a tent, wearing gothic dress, sitting around fire at night) and I guess I would have a lot good experiences. I am really glad I can live this life full of history and fire.
Jistě tam objevíte nějakou chybku, i když se vrácený papír jak tráva vůbec nezelená. Vlastně se nezelená vůbec /až na několik málo poznámek/, až je mi to trapné.
Pokud ještě snesete pár řádků vychloubání, tak jsem jako prozatímní hodnocení měla napsáno Very promising, Above-average standart a klasické Please revise. Kde k tomu Olivka přišla?
.foto: A thousand dreams
budu držet palce ať ti všechno vyjde
OdpovědětVymazatČas plyne. Plyne jako řeka, divoká řeka.
OdpovědětVymazatNemůžeme ho stopnout, vrátit nebo část přeskočit, prostě to nejde a my se musíme naučit ho brát takový, jaký je.