Skutečnost není nikdy tak zlá, jak vypadá. Je vždy mnohem horší.

Několikeré včerejší nutkání napsat jsem přemohla.Raději jsem se vrhla na biologii.
Stala se spousta zajímavých věcí. Kde začít?

Konečně se vybarvíme

Byl to boj, ale máme téma na stužkáč. Dokonce máme už i zhotovené pozvánky, jen je po prázdninách roznést pánů profesorům a paním profesorkám. A doufat, že vůbec někdo přijde :)
Od všemožných nemožných nápadů jsme skončili u nejprostšího: barvičky. Tak trochu formou diktatury se to odhlasovalo. Zvítězilo to i nad Black&White Party, Návrat legend, Povolání, Dobro a Zlo, Svatbu, Karneval i Retro. Nebude to nic úchvatného, ale nemuselo by to býti úplné fau pax. Jen aby se nesešlo deset červených nebo tak nějak. Mými barvami zůstává černá, hnědá a modrá.
Stužky i šerpy by už mohly být doma, tedy u Bau.
Jinak jsme už mohli začít nacvičovat na maturiťák, jen kdyby to někteří nebojkotovali...

To se neodmítá

Přiznám se, že kolem plakátu na The Backwards jsem měsíc chodila, aniž bych mu věnovala větší pozornost. A dalo by se říct, že jsem téměř prohloupila!
Když Klárka roznesla zprávu o nabídce, která se neodmítá, přihlásila jsem se. Vědět pořádně, že je to nejlepší světová Beatles Revival, tak neváhám ani před tím.
Když nastal ten vytoužený pátek a ještě vytouženější večer, nasedla jsem do autíčka a frčela do našeho městečka, kde se měla konat ta veliká událost. Přišla jsem včas, udivená počtem studentů čekajících před divadlem. Umístili nás na 1. balkón, mezi nás se rozmístilo několik málo jedinců, kteří měli regulérní lístky /my šli totiž díky počtu zadarmo/. A pak to začalo...
...a skončilo strašně brzy :( Provedli jsme zatěžkávací zkoušku balkonu, zatleskali si, zazpívali, dvakrát je vytleskali a pak konec. Ach, to bylo krásné!
Byl to Ach! večer; byl dokonalý. Skvělí lidé, skvělá hudba, skvělá zábava. Příště si tu možnost ujít nenechám!

Ve znamení priorit

V pondělí se při pohledu na chemii obvykle hroutím: o víkendu ji stíhám obvykle jen přepsat a víc nic. Je to strašné, nejsem se sebou vůbec spokojená /tuhle známku vidět vážně asi nechci/.
Biologie je o něco lepší, nechápu to, tolik mě nezajímá.
Za to v semináři /kterýmžto je už od druháku matika/ jsme psali zatím jediný test a z toho mám za 1. Polepšila jsem si sebevědomí po té 3 z normální matiky... když někdo neumí číst...
ZSV je ovšem čím dál tím nudnější a míň a míň potřebnější. Píšu příběh, vygumovala jsem Milétskou školu a píšu příběh.

O životě ztrácejícím se v mlze

O tom je podle slov Jaroslava Rudiše komiks, jakožto i film a divadelní hra Alois Nebel. Film, kde se zbytečně moc nemluví a slova se nevybírají. Kde se vám před očima roztančí komiksové obrázky. Kde visí mnoho otazníků. A který možná nepochopíte, i to se může stát; byli jsme před upozorněni, že to není film pro blbé. Připravoval se pět let; mám pocit, že když jsem se v prváku na besedě setkala s Rudišem poprvé, ukazoval nám malou ukázku. To je už let...

Jiné dimenze

Přijde mi, a ne poprvé, že všechny příběhy, které se kdy zrodily v mé hlavě, si byly podobné. Jako kdybych pouze měnila dobu a postavy a ty životy byly stejné. Všude je válka, všude je zoufalství. Možná proto, že se války bojím a zoufalství mě děsí. Možná proto, že život je boj a každý den svádíme bitvy minimálně s naším vlastním svědomím.
Objevila jsem literární soutěž, ale nehledě na to, že na vymýšlení a sepisování kromě ZSV čas nemám, jsem to vzdala. Navíc můj vyprávěcí talent je prachbídný; kdykoliv někomu něco vyprávím, skáčou mi všichni do řeči. Nesnáším to.
Počítám s tím, že času nepřibude a učení neubude. Tedy se asi na delší dobu loučím s tímto už dávno ne vyloženě temný koutkem svojí duše, vyhledávat časy a doby, kdy svět nebude tak zblázněný a nebude nás nutit se hnát za kdovíčím.

Nechápu návštěvnický boom, ale mezi hesly stále vévodí "návrhy šatů".Tak tedy vítejte, zbloudilci! 
A vy ostatní se mějte krásně.

.páá

nadpis: http://aforismy.webnode.cz/

PS: Vždycky jsem chtěla vytvořit dadaistickou báseň.
PPS: Sny jsou nereálné - reálnými je tvoříme sami svými činy. A já nevím, jestli mohu konat.