A tak se Oto z Bergova navrátil na hrad...

Minulý týden se toho dělo pramálo. Hlavně jsem se těšila na víkend, ale snažila jsem se krotit, aby se všechno ještě nezhatilo. Do pátka byla spousta času...
Celý týden jsem opět brousila a děkovala jsem Velké Matce brusce, že nezlobí. Obzvláště to bodlo v pátek, kdy jsme musela odejít už v jednu, abych stihla vlak.
/Napadlo mě do nadpisu dát nějakou hlášku, ale je jich tolik, že jsem si nedokázala vybrat./
Spaní bylo zajištěné i odvoz, ale ten nakonec ve čtvrtek večer padl a já se musela se vším tarabit do práce :) Pak vlakem do Lbc, z Lbc k nám do města a pak busem do Troskovic. Naštěstí jsem sama nejela, protože se mnou jeli ještě S. a Arianne.
"Ahoj, T., já jsem K." "Ahoj K., já jsem... T." :)

.takhle vypadalo nádvoří při vystoupení pohádkáře

Když trochu poskočím. Z aut, která kromě lidí přivezla i důležité rekvizity, jsme je společnými silami vynosili na nádvoří, kde se postavil náš gotičák. Do stěhování nám ovšem skočil liják. Nakonec se vše povedlo přestěhovat a my se mohli jíti zabydlet do tábořiště. Věci nám tam dovezli Z. s Gazzym. Postavili jsme stany /můj přístřešek tam ještě nedorazil, a tak jsem si zapůjčila stan od J. a s jeho pomocí postavila a nakonec s V. okupovala/, trošku se vzpamatovali a vyrazili do Šenku na pivo. Nevím, kdy jsme se vraceli, ale pak jsme to ještě na docela dlouho zakotvili u našeho ohně v tábořišti a klábosili s majitelem pozemku.
Budíček byl oficiálně stanovený na 7, ovšem tou dobou značně pršelo, a tak se vstávání posunulo o půl hodiny. Čímž se nabralo naprosto ve všem zpoždění a první vystoupení na hradě bylo spíše nácvičné. Pak už se ale práce rozjela, pekly se placky a tak podobě. Práci nám občas rušil déšť a u ohniště velice často kouř, pro který jsme neviděly /my ženy, není to hrubka/. Během dalšího vystoupení po dvou hodinách jsem se nesmírně bavila /a bavila jsem i při tom posledním v neděli v pět/. Naši jsou prostě dokonalí!
"Hele zraněný, neměly bychom ho sebrat?" "Já nevím..." "I když on vlastně nepatří k nám. Tak ho tu necháme..."
Placky šly na dračku. Povidla, česnek nebo povidla s česnekem dohromady? Trošku jsem si u toho zašprechtila, ale dělalo mi to nečekané problémy. Regulace naší plotny byla těžká , a tak to buďto hodně kouřilo a nepeklo se to, anebo to hořelo a peklo se to moc rychle. Ale je pravda, že spálených moc nebylo a i ty se snědli /tedy rozdali se u nás ve skupině/.
"Ale já byl na řadě až jako třetí!"
Jistě byli všichni rádi, když se mohli vysvléknout ze zablácených kostýmů /skutečně jsem je litovala, když jsem to viděla/ a natáhnout na sebe civil. Moc jsme nevěděli, co s načatým večerem, ale už jsme si nějak poradili...

.a takhle to nějak žilo na nádvoří v době mezi vystoupeními,
i když je pravda, že obvykle to žilo víc

"A kdo je tu nejlepší?" "Já, já, já!"
V neděli ráno jsme na hrad dorazili se značným zpožděním. První vystoupení se zrušilo pro nedostatek diváků, a tak své místo zaujala naše konkurence - pohádkář.
"My tu přemýšlíme a ty si tu kreslíš..." "Já si tu nereslím! To není žádné sluníčko, to je mapa! A my jsme tady - a půjdeme loupit sem a sem a sem a sem... tak raději půjdeme jenom sem."
Tři vystoupení se natáčela a u těch dvou, co mi Z. svěřil kameru, jsem se mohla aspoň trochu víc smát.
"Zahoď to!... No ne tu zbraň, ji zahoď!"
V neděli nám už počasí více přálo, ale na druhou stranu bylo asi až moc velké teplo na to, že někteří byli do boje značně navrstveni. Po plackách se zaprášilo, ale ještě před tím, přišla krize s docházejícími povidly; vlastně nás pak zachránil ten pohádkář...
"Tak jdeme loupit! Za mnou!"... "Tak pojďte!" "Jen dopijem víno." "Jdete se mnou nebo s ním?" "Tak my jdeme s tebou..."
Po posledním vystoupení se pobrali věci a začalo se uklízet. Složil se gotičák, aparatura a tak podobně. V šest jsem se musela rozloučit. Stavila jsem se v táboře pro věci; v "pravý" čas, J. už měl stan sbalený. Odvedla jsem si S., kterého strejda hodil do města. Nu a tím pomalu končí ten úžasný víkend...
Chápu, že  z těchto pomatených zápisků nemůžete vycítit všechen ten vtip a kouzlo okamžiku. To se nejspíš mezi řádky vyčíst nedá a já postrádám ten správný vyprávěcí talent.
"Takže pánové, jsou vaši!"

.mějte se krásně

.páá

foto: Olivka - omluvte mizernou kvalitu, ale foťákem nikdo nedisponoval a můj 2Mpx foťák na mobilu za moc nestojí, když už se rozhodne fotit, jako v neděli. Ale lepší něco než nic!

P.S. Řekli byste, že je možné o mně říct, že jsem prototyp introverta? /Tedy introvert ještě před tím, než se zjistilo, že i on se musí aspoň minimálně projevovat./ Neumím některé lidi/jednoho člověka přesvědčit o opaku.