Zprávy z bitevního pole se poněkud rozcházejí: podle jedné jsme padli na hlavu, podle druhé jsme dostali na prdel.

Tak se nám Gazzy oženil.
V týdnu před svatbou jsme se na FB snažili domluvit na nějaké lumpárně, ale demokracie je nejhorší způsob vlády. Chytila jsem se Hanculinýho nápadu a daly jsme hlavy dohromady a vymyslely smlouvu pro novomanžele a koupily jsme takové hrozné hlouposti. V pátek to rozsekl Kloboučník a o překvapení se postaral raději sám.
Ten pátek jsme byli v hospůdce. S Vaškem, bez George. Danča se s ním totiž po 5 letech rozešla. A tak skončil další vztah na celý život.

.naši, mávající Pepíno u škarky, vyzývavá kanonýrka (1)

V sobotu jsem si lehce přivstala, abych to všechno stihla. Na dárky jsem přidělala cedulky, tužkou jsem si načrtla psaní do přáníčka /které jsem malovala/, když mi volá Hancul, že nestíhá a že mám napsat tu smlouvu. Bezva. Nadšená jsem nebyla, ale vybodnout se mi na to taky nechtělo, a tak jsem se toho úkolu musela zhostit.
Konečně jsme byli na cestě, ani jsme nepřijeli pozdě a poslední. Kloboučník s Pepínem a Ravenem už vyráběli první "sudičky", a tak jsem jim šla pomoct. Hancul jsem do ruky vtiskla přáníčko, ať ho ostatní taky podepíšou. Byla jedna, rychle jsme popadli věci a mastili k Humprechtu. Svatebčané ale nikde. Naše smlouva stihla prokolovat, modlila jsem se, aby tam nenašli nějakou chybu, aby nám to nezkritizovali. Nakonec se rozhodli, že bychom to měly přečíst nahlas, ale my to s Hancul s radostí přenechaly Mikymu.
Konečně dorazili, byl obřad a po obřadu jsme na ně počkali před zámečkem. Tam je uvítal svým zvučným hlasem Miky a jal se předčítat smlouvu, které se ke konci už všichni smáli. Uff. S Hancul jsme předaly dárky: zvoneček pro Gazzyho na Romču, váleček pro Romču na Gazzyho. Pak se mluvení ujal Kloboučník a dal jim za úkol společně se chopit sekery a rozseknout dýni. Poslední věc, co jsme měli připravenou, bylo vybrat si sudičku. To byla lahev alkoholu zabalená do bílého krepáku s hlavičkou a kartičkou s přáním. Romča si vybrala "hodně trpělivosti", Kloboučník přinesl půllitry a opravdu, vidět ten Romči výraz, když je viděla :) V půllitrech se ovšem ukrývaly panáky, a tak si tedy naši drazí novomanželé připili vínem. Pánové jim vystřelili salvu z palných a pak se to už trochu rozuteklo. My jsme ještě možná hodinu kecali na parkovišti, Kloboučník nám pochválil naši smlouvu. A pak jsme jeli domů.

.děti jako bubeníci. nejenže to znělo nádherně,
ale bylo to i tak roztomilý! (2)

V neděli jsme stavěli tvrz na Libuň. To bylo taky fajn, pršelo nám až asi poslední necelou hodinu, tak to už jsme nějak přežili. Pak jsme zajeli na hrad k Pétě, seděli jsme u dvou stolů a my s Hancul nakonec emigrovaly k té lepší společnosti.
V týdnu jsem opět šila. Konečně jsme se dostala k pásku, taštičce na něj a taky jsem si našla čas na tu maličkou kabelku, kterou jsem našla na jiném blogu.
V pátek jsem naházela věci do přiměřeného množství tašek, odjela do T. a tam si nás vyzvedla Hancul. frčeli jsme si to krásně po dálnici do Prahy. Ovšem v Phe nás navigace hnala přes zasekané centrum, což už bylo o nervy nás všech, Hancul zejména. Nakonec se ale ta pláň před námi zjevila a my přeci jen na tu Bílou horu dorazili.
Postavili jsme si bydlení, navštívili supermarket /pro příště jídlo opravdu řešit nebudu/. S Hancul jsme to zabalily velice brzo, při naší mlčenlivosti jsme se neměly s kým bavit, zbytek tlupy dorazil až v sobotu. Spaly jsme v autě.
Ach ano, obléct se v autě do kostýmů, ve kterých jsme ještě nikdy nebyly, jo tak to nám trvalo pomalu hodinu. Nasnídaly jsme se, později si i prošly stánky. No, nic moc mě nenadchlo, i když jsem chvíli uvažovala na náramkem od Woodyho, ale nakonec jsem se na to úplně vybodla.
Oběd v autě. Dva buřty, ať žije zdravá výživa. Bylo kolem jedné, když jsem zahlédla auto Zdendy a Kačky. Jako vždy podstatně dýl než co mi pravděpodobně Kloboučník v noci tvrdil, že přijedou. Ale hlavně, že tam byli.
Ode tří byla bitva. Já chtěla fotit, Hancul se ke mě jako divák přidala a Kamča se taky nenechala zlákat na roli markytánky. Tak jsme tam poslali za ženy jen Vašku a Lídu.

.nástup našich do bitvy, Káča s praporem (3)

Bitva byla jaksi pro nás jako diváky poněkud nudná. Prostě po sobě chvíli stříleli, pak se přetlačovali, naše pak převálcovali a pozabíjeli /náš drahý praporečník - Kačka - hrdě padl/ a byl konec. A hurá na pivo!
Znovu jsme se pokusili společně si projít stánky, ale naši to na dobu neurčitou zakempili u Hada. Později jsme objevili kouzlo nevyzrálých jedlých kaštanů a snažili se najít někoho, kdo si je zabodne do ruky. Kloboučník se Zdendou a Pepínem tam s nimi zkoušeli jakousi hru, ale když jsme je po sobě později večer házeli, tak to bylo určitě lepší.
S Hancul jsme vypily víno. Jednou pro změnu moje :) Vypadalo to, že tu noc bylo tepleji než předchozí. Ale to asi není podstatné. Přetahovali jsme se na lavičkách, občas jsem se z ní sesunula na zem, ale úplně nakonec jsme skončili u zbytku v přístřešku. Trochu jsem usínala /celá já/, ale rozsekla to až Hancul, která zavelela, že jde spát. Došla jsem si k ní do auta pro věci a něž jsem se vrátila, v přístřešku bylo zhasnuto a před ním poslední dva opozdilci. A já :)
Chladnou noc jsem /jsme?/ ve stanu přežili vlastně docela dobře. Asi. Vstávali jsme v devět, ale už dlouho před tím jsem venku slyšela hlasy.
Sbalili jsme si, připraveni po bitvě hned odjet. Čas se čile /ani ne líně, ale opravdu čile/ dohrabal téměř k bitvě. Z nudy, která před ní nastala, šel Kloboučník s Lumírem hrát šachy, ale podle středověkých pravidel. S Hancul jsme se nakonec rozhodly doprovodit naše do bitvy jako markytánky. Mrtvola - Kloboučník - mě poslal pryč, a tak jsem šla oplakávat Zdeněčka - a přesně tak jsem na videu /a hledejte!/.
Rychle jsme se rozloučili a s velmi špatným pocitem, že jsme nepomohli, jsme odjížděli domů.
Rozhodně to byl vynikající víkend, když to shrnu. Ale musím se přiznat, že nebýt Kačky, Zdendy a Kloboučníka, bylo by tam minimálně o polovinu srandy míň.

.pohoda před nedělní bitvou (4)

Ve středu jsem naposledy zaskakovala v práci. A zrovna jsme jeli starým pickupem, protože odpoledne si jely pošťačky pro auta úplně nová. Modrá, se znakem :) Jen jsem si v té staré herce málem zapomněla kabelku. "A není zamilovaná?" ptala se šéfová, když mě slyšela, jak to hlásím mámě.
Ve čtvrtek jsem se stěhovala na kolej. Po třech měsících opět zpátky. Máme trochu jiný pokoj, stejné patro i budova. Trochu zabydlené to mám, ale ještě ten večer jsme odjížděla domů. Nějak se mi tam moc nechtělo zůstávat.
Doma je pro mě všude tam, kde se cítím dobře. A dobře se cítím mezi skvělými lidmi, kteří vytváří skvělou atmosféru. Jsem doma snad na každé bitvě, na každém vystoupení. Ale proč nejsem doma v HK, kde skvělé lidi mám taky?
Zítra jdu na čaj s Klárou a Lae. V neděli trénink. V pondělí do HK a v úterý začátek semestru. Začátek blázince, který snad zvládnu. Já v to věřím!

.tak se mějte jako vždy krásně

.páá

P.S.: Pořád jsem tvrdila, že nechci pracovat s lidmi, nejraději někde sama, nikoho nepotkat. Vidíte, a teď si nepřeju nic jinýho, než moci někomu popřát krásný den.