Never miss a beat

... aneb náš maturitní ples :)
Kaiser Chiefs: Never Miss A Beat
Několika měsíční přípravy vyvrcholily. Jeden večer a všechno je pryč...

.zase jednou princeznami
(když si M. šla pro šerpu)

Cen bylo tolik, že se pomalu do toho malého kamrlíku nevešly. Kartony se barvily a stříhaly do tvarů rtěnek, laků a voňavek. Vymýšlel se program, k dokonalosti se přiváděl náš nástup. A to všechno je už pryč. /Co budeme teď dělat?!/
 V půl desáté ráno v pátek 27. 1. 2012 jsme se sešli ve škole, abychom do aut naskládali ceny. Ty se pak následně dovezly na Střelnici, kde jsme je vybalili a jali se připravovat sál na náš velký večer. Nafouknout balónky, složit programy, připravit stoly...

.úklid drobných, co na nás naházeli.
Kdyby jeden věděl, jak se to mizerně zametá...

Znovu jsme se na střelnici sešli až v půl šesté, tentokrát už naprosto připravené na večer. Přišel čas na jeden z posledních nácviků, seřízení světel a skamarádění techniky. Pak už jen hromadné foto, doladit pár posledních detailů ohledně vystoupení a naše "ochranka" sestavená ze třeťáků mohla do sálu vpustit nedočkavé rodiče, prarodiče a kamarády.
Krátce po osmé se pak na jevišti spustilo plátno a na něm se objevil odpočet. To aby každý věděl, kdy přesně to vypukne.
Nervozita vrcholila. Moderátor pronesl úvodní řeč. Vteřiny utíkaly nepředstavitelně rychle. A najednou zbývala poslední půlminuta do našeho nástupu. 4, 3, 2, 1...

.naše fotografka má plné ruce práce

Sedly jsme si na zem, kluci se vypravili k pódiu. Na plátně bylo spuštěno naše maturitní video, které doprovázela výše zmíněná hudba.
Video nahradila "disko-koule" a my se začaly pohupovat v rytmu hudby linoucí se z reproduktorů. Začal náš nástup. Přišla ta chvíle, kdy předvedeme, co nás Bau naučila. Jenže než  se člověk vzpamatoval, stáli jsme ve dvouřad a šli si pro šerpy :) Po šerpování přišla děkovná řeč, které se ujala Klára. Za pomoci Teji předaly panu řídícímu a třídnímu dary. Pak přišel přípitek a úklid naházených mincí. Poté už jen tanec s učiteli a rodiči a pak volná zábava.

.naše sklenice na přípitek, se jménem
a růžovým šampaňským

V deset přišlo na řadu první zpestření večera: UV show RTM. Snad měla dobrý ohlas. Dle vnitřních pocitů to nebylo nejhorší :)
V jedenáct přišlo losování o hlavní ceny.
Ovšem půlnoční překvapení bylo bez nadsázky zlatým hřebem večera /moderátor vskutku nelhal/. ILMA jako vždy zazářila.
Poté už jen odšerpování a nekonečně dlouhá volná zábava. Vše skončilo ve dvě /a možná pokračovalo po barech našeho města :) /

* * *  

Dle mého názoru je škoda, že je to jen jednou za život. Přestože první dvě hodiny plesu pro mě byly trochu honička, po našem vystoupení jsme měla neskonale krásný vnitřní pocit. O to byl hezčí, když jej moji "kolegové" nazvali vcelku povedeným :)

.přípitek. A naše krásné šerpy.
(A Olivky šaty :) )

Přestože jsem si strašně moc chtěla zatancovat, tancovala jsem pouze dvakrát. Ani s Lemurem, ani s Horisem jsem se na tanečním parketu nepotkala /potkala-li jsem je jinde, bylo to čistě chvilkové/. 

Přesto všechno mohl maturiťák skončit pro moji maličkost dřív než začal. Když jsem chvátala pro Š., pro mě neznámým způsobem se mi podvrtla noha a já padala ze schodů. Už jsem se viděla pod nimi se zlomenou rukou nebo nohou, když jsem se náhle vzepřela o schod pod sebou a pád zastavila. Nejspíš mě někdo chytal. A já vím, kdo...

I když to bylo nádherné a krásné, v hlavě se mi vytváří spousty "kdyby". Jsem prostě naivní a nekonečně hloupá. A možnosti si nechávám proplouvat okolo sebe. Já asi nevyrostla na týhle planetě :) Já musím být  odjinud, jinak to vážně nevidím.