(9. 3.: 17:53)
Přijdu si malinko jako vymletá. Ani na ten nadpis v poslední době nemůžu přijít a vždycky hledám strašně dlouho nějakou inspiraci. Moje pocity? Veškeré žádné?
Nejsem si jistá... ničím. Nevím, jak napíšu němčinu /o čem vím a taky vím, že ji musím umět na zítra, protože určitě půjdu jako první/, nevím nic z dějepisu, nevím proč dneska tak blbnu, nevím, jestli se mám a můžu těšit na pátek, nevím... nejsem si jistá Olivožroutem. Prostě si nejsem jistá asi skoro ničím okolo něj /jak bylo pro mě loni snadné, že člověka, kterým jsem měla lehce poblázněnou hlavu, jsem prakticky - vlastně až na výjimky úplně - neviděla/; mám strach, že si všechno jen namlouvám a že všechno skončí tak... no prostě jinak.
/Isis, to je ale hrozné ladění článku! Mandarinka nepomohla, chleba snad už něco svede./
(10. 3.: 17:16)Je mi divně. No asi stejně divně jako před pěti /už?/ týdny, před maturiťákem našich čtvrťáků. Takže nervy, jak jinak.
Včera jsem se pak vrhla na němčinu /ze které jsem nebyla zkoušená jako první, juchů!/ a na článek už nezbyl čas. Chtěla jsem jít dřív spát, protože jsem pořád ospalá a nechci páteční večer prospat:)
A můj včerejší výlev citů a nálad... nechám ho tu, ale je to... strašný. Už zase si nějak nevážím toho jak se mam.
Napadá mě, že musím přepsat literku. A musím dneska, protože jindy jaksi nemám čas. Hancul mě požádala, abych ji zítra zkulturnila. Zajímavé, mam ten pocit, že namalovanou a s nalakovanými nehty jsme ji ještě neviděla. Taková moje velká hračka z ní bude zítra /tak se nazvala sama/.
Ach zítra, zítra, zítra... nemůžu uvěřit, že už to je zítra!
A, a, a... /víte, že nesnášim opakování slov nebo hlásek v písničkách? Jsem na to alergická:) / A možná si na zítra navlíknu nějaký korale. Tedy pokud tu neobjevim něco extra /mam toho tolik, že to bude těžký vybírání/.
A asi nic. Vím, že jsem něco chtěla, ale teď to nevím. Prostě co si nenapíšu hned, tak to za chvíli nevim. Je toho už prostě moc:)
Na něco jsem si vzpomněla. Na plesu se nepotkám jenom s Klárkou, ale k mému i jejímu překvapení i s N.L. a Tete. Jen neví, že já tam budu mít okolo sebe fůru dalších lidí, které znám moc dobře: Hancul, V., Dádu&George, Santu a D.V. ...
Jdu a doufám, že se zítra Hilary, která v týdnu slavila 18, zítra moc nezřídí. Respektive že ji moc nezřídí všehoschopný Horis:) A že to všichni, kteří to s ní budou slavit přežijí ve zdraví. A že budou v pondělí vyprávět /aby to nebylo, jako když Horis říká, že co se stalo v Itálii, v Itálii taky zůstane/. A pro nás plesající dobré střevíčky, málo podupané nohy /dobře, už nejsme v tanečních/ a krásné zážitky pro obě skupiny...
Páá
foto: Kája, Paseky: Hrály Carcassonne
nadpis: Sarah McLachlan - Arms of the Angel (film Město andělů)
Žádné komentáře:
Okomentovat