Kulturně vzdělaná...

Moje ucho mě neustále překvapuje. Tak když jsem si do něj před časem chtěla ten nějaký roztahovák dát, tak to se mu to vůbec nelíbilo. Tak si říkám fajn, tak chci ještě další dírky, tak tam to vyjde. A včera to zase zkusím... a ono to jde:)

To jsou vtipné postřehy co?

Ples byl dobrý, fajn. Horisovi se neustále zdálo, že jsem odpovědi lehce zazdila, ale když ono není co víc říct. Byl fajn, hezky jsem si zatancovala /dobře, polka už mi zase jde, i ten valčík jakž takž/, viděla jsem znovu Dádu a D.V. a v hlavě mám ještě větší zmatek. A já si naivně myslela, že se něco vyřeší tím plesem. A ono nic!

Jsem zvědavá, jestli mi V. pošle tu chemii. Má hlavu asi stejně děravou jako já:)

Napadá mě, se ještě vrátit k plesu /achjo, měla bych se jít učit tu chemii/. Rozhodně nejoriginálnější šaty měla K. Zelenočervené gotické... jen mi ztuhnul úsměv na rtech, když jsem si uvědomila, že šaty prakticky stejného střihu a barev si chci ušít:) I P. měla krásné šaty. J. bych téměř nepoznala. A samozřejmně Achája Eressiel... jen se musím přiznat, že při pohledu na její jehlice ve vlasech jsem téměř okamžitě upadla do zamyšlení, zda je to skutečně ona nebo ne, až jsem si nestihla pořádně prohlédnout její šaty... A jiná škola, jiný mrav. Prostě to tam vypadalo naprosto jinak, než na našem /gympláckém/ plese:)

Jinak...

V sobotu jsme vyrzily s mámou za kultorou do daleké Prahy. Na muzikál Robin Hood. Ách... krásné, veselé... prostě to musím vidět ještě jednou /na DVD samozřejmě/:)

A od neděle posluchám to CD s písničkama z muzikálu. Nedá se u toho moc dobře učit, ale což. Literka by měla být za dvě a němčina... prý výborný. Tak jo, já to beru:)

V tutéž neděli /ona taky jiná nebyla/ mi má drahá Hancul dala rozkaz, že prostě jedeme na Libušín o Velikonocích. Že k tomu má 190 cm vysoký pádný důvod:) No tak dobře no. Jen si musím něco ušít na sebe a podobný věci. A hurá na Libušín!

A asi nic víc.

Doufám, že vyjde ten pátek. Doufám v tolik věcí... a kolik jich vyjde?

Tak se tedy mějte krásně...

There´s always one reason to feel not good enough...

(9. 3.: 17:53)

Přijdu si malinko jako vymletá. Ani na ten nadpis v poslední době nemůžu přijít a vždycky hledám strašně dlouho nějakou inspiraci. Moje pocity? Veškeré žádné?

Nejsem si jistá... ničím. Nevím, jak napíšu němčinu /o čem vím a taky vím, že ji musím umět na zítra, protože určitě půjdu jako první/, nevím nic z dějepisu, nevím proč dneska tak blbnu, nevím, jestli se mám a můžu těšit na pátek, nevím... nejsem si jistá Olivožroutem. Prostě si nejsem jistá asi skoro ničím okolo něj /jak bylo pro mě loni snadné, že člověka, kterým jsem měla lehce poblázněnou hlavu, jsem prakticky - vlastně až na výjimky úplně - neviděla/; mám strach, že si všechno jen namlouvám a že všechno skončí tak... no prostě jinak.

/Isis, to je ale hrozné ladění článku! Mandarinka nepomohla, chleba snad už něco svede./

(10. 3.: 17:16)

Je mi divně. No asi stejně divně jako před pěti /už?/ týdny, před maturiťákem našich čtvrťáků. Takže nervy, jak jinak.

Včera jsem se pak vrhla na němčinu /ze které jsem nebyla zkoušená jako první, juchů!/ a na článek už nezbyl čas. Chtěla jsem jít dřív spát, protože jsem pořád ospalá a nechci páteční večer prospat:)

A můj včerejší výlev citů a nálad... nechám ho tu, ale je to... strašný. Už zase si nějak nevážím toho jak se mam.

Napadá mě, že musím přepsat literku. A musím dneska, protože jindy jaksi nemám čas. Hancul mě požádala, abych ji zítra zkulturnila. Zajímavé, mam ten pocit, že namalovanou a s nalakovanými nehty jsme ji ještě neviděla. Taková moje velká hračka z ní bude zítra /tak se nazvala sama/.

Ach zítra, zítra, zítra... nemůžu uvěřit, že už to je zítra!

A, a, a... /víte, že nesnášim opakování slov nebo hlásek v písničkách? Jsem na to alergická:) / A možná si na zítra navlíknu nějaký korale. Tedy pokud tu neobjevim něco extra /mam toho tolik, že to bude těžký vybírání/.

A asi nic. Vím, že jsem něco chtěla, ale teď to nevím. Prostě co si nenapíšu hned, tak to za chvíli nevim. Je toho už prostě moc:)

Na něco jsem si vzpomněla. Na plesu se nepotkám jenom s Klárkou, ale k mému i jejímu překvapení i s N.L. a Tete. Jen neví, že já tam budu mít okolo sebe fůru dalších lidí, které znám moc dobře: Hancul, V., Dádu&George, Santu a D.V. ...

Jdu a doufám, že se zítra Hilary, která v týdnu slavila 18, zítra moc nezřídí. Respektive že ji moc nezřídí všehoschopný Horis:) A že to všichni, kteří to s ní budou slavit přežijí ve zdraví. A že budou v pondělí vyprávět /aby to nebylo, jako když Horis říká, že co se stalo v Itálii, v Itálii taky zůstane/. A pro nás plesající dobré střevíčky, málo podupané nohy /dobře, už nejsme v tanečních/ a krásné zážitky pro obě skupiny...

Páá

foto: Kája, Paseky: Hrály Carcassonne

nadpis: Sarah McLachlan - Arms of the Angel (film Město andělů)

Kéž bych byla zamčena v tvém srdci a tys od něj ztratil klíč...

/V čím srdci? No přece mého vysněného Olivožrouta!/

Včera jsem zjistila, že moje pobláznění po steampunku bylo nejspíš jen pokus uniknout z reality. Moct snít. Což mě samozřejmě trošku vyděsilo, ale což - už od toho neuteču. Líbí se mi to.

Mám pocit /tedy včera převládal, dneska jsem už realtivně v klidu/, že se ze všeho zblázním. Z čeho?

1. Tehnhle týden jsme každý den z něčeho psali. I když jsem flegmatik a testy už dávno neberu tak moc vážně jako před pár lety, tak to je přeci jen nápor, když se to chcete naučit a civíte do toho do noci.
2. Pondělní výpočet cesty domů nevyšel. Jako vždycky takže je vlastně všechno v pořádku. Plusový bod byl, že bylo krásně /ostatně jako celý týden a i dny před tím/ a s Kájou jsme mohly sedět na lavičce před Střelnicí a hezky si popovídat /já samozřejmě s hlavou plnou steampunku/.
3. Na středu jsem se vůbec netěšila, ale asi to bylo nejvíc kvůli rannímu vstávání. O ZSV jsem byla samozřejmě zkoušená /netuším nakolik to byla náhoda, ale co se tohohle zkoušení týká, na ni nevěřím/ a dopadla jsem o dva stupně líp než minule :) Když jsem byla tázána na číslo, řekla jsem 64. Což po ciferném součtu a odpočtu ode mě vyšlo na Káju. A tak jsme opět byly zkoušené v jeden den, přičemž ona opět dopadla líp než já:) O fyzikálním semináři jsme dělali laborku a rozbili při ní teploměr. No a jízdy... řekal bych že v pohodě, už se kamarádím s kruhovými objezdy, ale ještě ne moc s rovným směrem a prudkými zatáčkami.
4. O jakémkoliv testu mi v hlavě hrála nějaká písnička od Abney Park; dobře u matiky v pondělí i písnička od Asonance.
5. Nevím, jestli se mám pokusti udělat si FCE. Což o to, na písemný testy se třeba i zvládnu našprtat, co potřebuju, ale bojim se ústních. Nedokážu dlouho mluvit v češtině, natož v angličtině. Tak nevím. Potřebuju to s někým prokonzultovat a rozhodnout se, protože v březnu se dávají přihlášky.
6. Hancul si píše s jedním klukem z Chomutova. A podle Arianne se jí na tvář vrátil ten přihlouplý úsměv :)
7. Včera jsme měla extrémně divnou náladu, ale naštěstí mě pusitla rychleji než minule.
8. Za měsíc už budou Horis i Dáda /i Hilary/ dospělí. Strašný, jak si z něho pak budu utahovat, že jsem starší? :)
9. Ve třídě nás je už zase 33. 28 holek a 5 kluků samozřejmě. Jak by k nám mohl přistoupit taky kluk, že?
10. V neděli opět není trénink. Asi se z toho už zblázním /i když teda ušetřím za vlak a budeme tu mít děti, což je myslím plnohodnotná náhrada/
11. Nějak nevim, co ode mě chtějí slyšet, když se ptají co Olivožrout. No řekla bych, že to asi není, to co jim říkám. Že vlastně nic. Taky se mi tenhle stav nelíbí, ale už fakt nevim, co s tim. Třeba se vzdávám moc brzo, ale třeba je už pozdě a já marním čas a myšlenky...
12. Nicméně příští pátek jdu s V. na maturiťák. I když nevim jestli jdeme spolu, každopádně jsem ho tam zvala já /jak jinak/, jeho lístky mam taky já tak fakt nevim. Nevim, nevim, nevim.
13. A den na to jedeme na muzikál do Prahy, na Robina Hooda. Asi jde naše vesnice do sebe, když tohle pořádá /jsem nesmírně ráda, jet do opravdového divadla a vidět něco takového/, a navíc by prý pořádali pro velký zájem i zajezd na nějakou činohru. Páni!
14. Chtěla bych, či spíše bych měla, šít, ale nemám čas. Nu někdy si ho holt udělám a basta! :)
15. A zatraceně moc bych někam zašla. S Hancul, Horisem, Dádou, Santou, V. , Tíťou, klidně i D.V. pokud jsou s Dádou za dobře, Kepouškem a kdo-ví-kým ještě.

A tak jdu kreslit /návrhy šatů, korzetů a podobných hloupostí, který bych si někdy chtěla ušít/, poslouchat /Abney Park/, snít /o pondělní cestě dom, která se určitě opět nevyjde, a příštím pátku, který se obávám, že nebude takový, jaký bych chtěla/, přemýšlet /o mně a Olivožroutovi, o Hancul a tím jejím novým objevem/, domluvit se s Hancul /o tom jak se dostaneme z plesu dom/ a prostě tak.

Tak se mějte krásně, užívejte sluníčka a mějte se rádi.

Páá