Bílé květiny nemohu ani vidět. Stejně jako černou... ještěže už je moc velká zima na ten šedivý kabátek. Ale proč ti to vnucuju?
K tvým dnešním jednatřicátým narozeninám ti přeju všechno nejlepší. Zdraví už nemá cenu přát, viď? A štěstí se chovalo za roh, tak ho chyť prosím a pořádně mu vynadej, že už se nemá nikdy schovávat. Ale čemu to pomůže, když už tu stejně nejsi.
Bojím se, že zapomenu tvůj hlas a všechno. Přeci nechci zapomenout na tebe!
Teď někdy by ses určitě vracel zase na pár dní domů, že? A mamka by ti uvařila tu naší dobrou rajskou. A zas by ti řekli, že nám nějak šedivíš. A že jsi zase nějak pohubl. A za pár dní bys jel zpátky. To ne že bych tě vyháněla, ale loni jsi tam byl taky strašně dlouho, ne? Ale do Vánoc bys byl zase doma a pod stromečkem by teta našla zase knížky od tebe. Ach, to by bylo krásné...
By bylo, ano...
Vím, že mi neodpovíš. Nemáš jak, snad jen nějakým tajným vzkazem, který stejně nepochopím. Ale mojí dušičce se ulevilo, že ti popřála.
Měj se krásně, ať jsi, kde jsi.
foto: Merielliott
/Omluvte, ano teď jste na řadě vy živí, tenhle výlev. Chce to jen čas a bude to lepší. Ale nikdy už to nebude dobré ba vynikající./