Nezkušený člověk miluje vždy toho, kdo nemá chuť jeho lásku opětovat. (Robert-pierre Desnos)

Pomalu, ale vážně velice pomalu přivykám pocitu, že sezona pro nás už definitivně skončila. Kostýmy vyprané, posledních pár kousků čeká na dosušení, složení a ukrytí ve skříni před trapnou realitou mého života.
Na Mělník jsem nakonec táhla pomalu vše, co se dalo. Tance, šenkýřka, průvod v gotice. A to jsem původně odřekla Bílou, protože jsem byla líná se táhnout s druhým kostýmem. Jsem prostě blbá.
Bylo to super. Bylo to velký a na to Olivka není zvyklá. Ohromné trhy, tuna lidí a za plotem řvoucí atrakce. Na ruce camradlo (čti: ten papírový náramek, co se nosí na fesťácích), které neladilo s žádným kostýmem. Burčák /hmm.../, co jiného.
V okénku mezi vystoupeními jsme zašli na oběd. Najít volnou restauraci, kde bychom se vešli všici od nás bylo těžké, první dva pokusy nám nevyšly. Nakonec jsme se v jednom podzemí krásně rozdělili ke dvěma stolům, já se přifařila ke klukům, co pokračovali na Bílou /ale taky těmi, se kterými jsem byla na Úštěku; jo no hádejte, jistě, patří k nim Pepíno i Kloboučník/, objednali jsme si jídlo, pití a čekali. No dočkali jsme se :) Pak jsme se jen rychle vrátili, Olivka pošťuchovaná kým jiným než Kloboučníkem. Nacpala jsem se do šatů, nechala se zašněrovat. A pak mne můj drahý tanečník upozornil na celkem nemilý nedostatek - rozvázaly se mi uzlíky a měla jsem tím pádem na pozadí tak trochu díru /a pod tím bílou spodničku, ehm/. Pak už bylo vše v pořádku, Kloboučníkovi další knoflík neuletěl /ten jeden jsem mu při obědě přišila/ a já si zase tolik na šaty nedupala /jen na Janinku ano/. Nespadla jsem na těch kostkách a ani nikdo jiný. Kluci odjeli, já zmizela z dohledu ostatních a došívala si pásek. Průvod mne trochu zklamal, byli jsme na konci za námi už jen jedna trojice a policisté, kteří nás doprovázeli, a lidé si jich všímali spíše než nás. Večer pak stál ovšem za to, prodloužili jsme si život na historkách o dárkových poukazech na let vrtulníkem, hororových sprchách a moři s pijavicemi. Nedalo se nesmát.

To jsem se to zase rozepsala...

Odstěhovala jsem se na kolej, snad už naposledy. S mámou jsme si pak došli na oběd, poté koupit knížku na Vánoce a nakonec zajít neplánovaně do hrabáku, kde jsem byla týden před tím. Vyplatilo se, a já odcházela s novým značkovým kabátem. Hurá, odpalte ohňostroje, Olivka má po dvou letech shánění nový kabát, ve kterém nebude vypadat jako drban!
Ve čtvrtek zase pošta, nic moc vám povím, moji milí. Na cestě do práce máme dvě uzavírky, z čehož jedna je dost na nic - na jediné pořádné silnici, která do toho města a zpět vede (pak už zbývá jen dálnice a dvě "cesty pro jedno auto", ta třetí podobná cesta jen z jiné strany je rovněž celé léto zavřená). Sranda, viďte?
A dneska jsem nemohla půl hodiny nastartovat sekačku. Prostě jsem ji nemohla natáhnout. už jsem se viděla, jak mámě oznámím, že jsem nic neposekala, páč to prostě jako nešlo, ale najednou to chytlo a já jela. Náramná zábava na dopoledne /ale mne to vážně moc baví!/. Odpo jsem podle naší nové kuchařky vařila, teda vlastně pekla. Vaření mne baví víc, tohle bylo takové nijaké, nekreativní. Ale výsledek je dobrý a chutný a o to jde.

Ještě týden flákání a pak hurá! do toho ústavu finišovat jednu z dalších etap mého života.

Co když je to všechno jenom o tom, jaké tomu dáme jméno?

.mějte se krásně

.páá

Není-li tu ta, kterou mám tak rád, tak mám rád tu, která je tu. (Jan Werich)

Zápis do 4. ročníku FARMACIE. Neuvěřitelné.

Tisíc a jedna slov mne obvykle napadají ve chvílích, kdy při ruce nemám ani tužku ani kus papíru. A odběhnout si za roh namluvit na záznamník v telefonu zní trochu šíleně, když už se jednou dostanete do společnosti. A tak ty nejlepší články nikdy nespatří světlo světa. Zůstávají kdesi ve vzduchoprázdnu dnešní doby. A vesele si existují v některém z paralelních světů.

Během prázdnin jsem přečetla 2 (slovy: dvě) knížky. Krále krysu jsem se jednou pokoušela přečíst, nedostala jsem se daleko a jediné co jsem si pamatovala, bylo pár dýdžejských odborných termínů. Překvapilo mne, že tohle vlastně ani nebylo zprvu tak důležité. Tou druhou věci byl rest z gymplu - Cyrano z Bergeraku. Náhodou jsme s mamčou jednou večer v televizi zachytily záznam tohohle představení a já se konečně rozhodla, že si to musím přečíst. A přečetla. Víc jsem nestihla. Ale v počítači mám další tři díly Cizinky, tentokráte v angličtině. Tak uvidíme, co vy na to?

.vlastně to není ani naše ohňovka, ale je to pěkný.
tohle neprovozujem (snad

Poslední tři víkendy jsem strávila se šermíři. Ale nemíním to tu rozpitvávat, snad jen v náznacích.
Na Libuň bylo krásně, ale přišlo málo lidí. Nový termín je poněkud nešťastný. Snad příští ročník bude lepší. Bude to znít šíleně, ale přípravy už jsou rozběhnuty.
Ohňovka na Hradozámecké noci byla skvělá. Zcela výjimečně jsme čekali na publikum my a ne publikum na nás. A Kloboučník začal pracovat na kostýmech na ohňovku. Super.
Na Přívory jsme dorazili pomalu za tmy. Ve svém stanu jsem opět obsadila "svojí" pravou stranu stanu a levou přenechala Pétě. Byla nečekaná zima, ale ta nejhorší byla až v neděli, kdy jsme odjížděli. A ten vítr, zdálo se, že s plachtou od přístřešku odletíme. Hlavně, že nepršelo.
A teď náš sobotní trénink před Mělnickým vinobraním.

S Hancul a LK jsme objevovaly krásny nočního Lbc. Skvěle jsme se nadlábly, po dlouhé doby jsem si dala tortilu se salátem a masem, a pak jsme se jaly objevit nějaký bar. Jenže jsme byly moc náročné, a tak jsme vlastně jen bloumaly. Olivce by ke spokojenosti stačilo pivko na náměstí, kde se odehrával koncert snad v rámci Dnů evropského dědictví, nicméně holky chtěly být náročnější. Posledním vlakem jsme se dopravily do Bíláku, svalily se na postel a šly spát.

A teď si hraji s kostýmy, dodělávám, opravuji a mezi tím vším si pohrávám s myšlenkou účasti na historickém plese v Praze na konci listopadu. Není to snad ani tak otázka jestli se mi chce, či nechce, jako spíš toho, zda bude čas. Uvidíme. Kostým snad nejošklivější nemám, jen ty boty váznou. Uvidíme.

Vzpomínám na ráno na Úštěku, kdy hladina jezera Chmelař byla dokonale hladká a nikde ani živáčka /až na ty stánkaře/. Na písek všude, ale naprosto všude /poslední jsem vyklepala na Přívorech/. Pro svého tehdejšího spoluobyvatele stanu budu mít nejspíš vždycky slabost /a proto mi asi na Přívorech večer tak chyběl/. Je to moje veřejné tajemství.
Úštěk byl ten nejlepší zážitek prázdnin. A příště, dámy a pánové, si beru plavky!

.mějte se krásně a lásce zdar!

.páá

P.S.: Rozhodla jsem se sbírat camrátka. Mám na to celý život, tak schválně, kolik jich nashromáždím. A mohla bych začít příští rok na Libušíně, co vy na to. Dále pak bych chtěla poněkud dobovější a lepší kostým na Bílou. Ale co pořád ještě nevím, je kam na praxi.