Po lístkách se zaprášilo zase o něco rychleji...

/Právě s rodiči koukám na krasobruslení. Jsem zvědava, kdo se stane mistrem. A samozřejmě fandm našim :) /

Co jsem to zase vlastně chtěla? A chtěla jsem vůbec něco?

Úterý jsme z převážné části strávila na anglické olympiádě. No patřila jsem mezi finalisty školního kola, přestože jsem se nijak výzamně neumístila. Ale co, zkušenost /poslední na gymplu/ je taky dobrá.

Odpoledne jsem strávila s Hancul a později i s V. Hustě sněžilo, ale vnitřně mi bylo hezky.

Středa utekla rychle. Odpoledne jsem byla se dvěma svýma sudičkama: Santou a Horisem. I když jsem z jistých důvodů /a popravdě řečeno nebylo to jenom uklízení/ chtěla utéct Santovi a jet busem dřív, on jel nakonec se mnou. Což vlastně vůbec ve výsledku nevadilo.

Čtvrtek... čtvrtek, co bylo ve čtvrtek? Ach ano, známky. Známky a odnášení klíčů. Známkami a výsledky naší třídy se nechte překvapit.

Ze začátku fyziky jsme byly s Hilary omluvené, ale my byly rychle hotové a už jsme odnášely klíče do dějepisu. A koho náš třídní zrovna neučil? Čtvrťáky. /Ptáte se, co je na tom zajímavého a divného? No, pro vás asi nic, ale pro mě to celkem významné bylo. Proč? No to je přeci docela jedno./ Sice strašně nerada vstupuji do třídy už po zvonění, ale klíče jsem měla v ruce a Hilary se tam taky nechtělo, a tak jsem šla. Šla, no prostě šla a rychle zase odešla. Pro jistotu jsem se nerozhlížela, takže bych vám ani neřekla, kolik tam bylo lidí :)

A v pátek byl sportovní den. Bruslení, ale já moc nebruslila, protože tam prostě na můj vkus bylo moc lidí a málo mantinelu :) Ale ke konci se to vylidnilo a bylo to fajn. Ve městě jsem dvě hodiny navíc strávila s Horisem. On měl rande /dobře po roce to už je spíš jen schůzka/ a já... no bylo hezky, domů se mi nechtělo, skvěle jsme si povídali no plus pár /jeden?/ dalších důvodů. Po cestě domů jsem skoro /vlastně na chvíli úplně/ usnula, naštěstí jel kámoš/bývalý spolužák, který hlídal, abych nezaspala :)

Doma jsem se vrhnula /ale ne tak rychle/ na svoji sukni. Zbývalo pár posledních věcí: zašít okraj fialového volánu, přišít k zipu, přišít k sukni a zašít pásek. A sukně byla hotová. Ne do deatilu, ale byla. Zbytek jsem dodělala dneska. Ještě mi zbývá ozdoba na řasení, taštiška a přišít látku na korzet. No na to že ples je v pátek mam vlastně ještě co dělat.

Ale mám radost, že jsem to vůbec ušila. A že to vypadá nositelně. No uvidíme v pátek:)

Když jsem si ty látky na konci vánočních prázdnin objednávala, nevěřila jsem tomu, že to vlastně zvládnu ušít. Vůbec. Moje první větší zkušenost se šitím byla taková, že jsem měla vlastně mít dva kusy látky, stejné, ale ten jeden byl na jedné straně o takových třináct čísel delší a na druhé tak o dvě menší. A toho jsem se příšerně děsila.

Obrázky dodám možná zítra, možná dýl.

Březina spadnul a zatím je pátý. Pokud tam je někdo komu bych to i celkem přála, aby byl mistrem a vlastně si to i asi nejvíc zaslouží, tak to je jistý mladíček z Francie, který má brazilké kořeny /což bude asi příčina jeho tmavší pleti/. Každopádně on je dokonalý. Naprosto.

...

Takže Francouz to vyhrál, Březina je osmý, Verner třetí, takže fajn :)

Asi končím. Asi jdu.

Mějte se krásně, nechte se sluníčkem prosvítit svůj život...

Páá

P.S.: A mějte stejnou radost jako Florant Amodio. Nemusí to být zrovna radost ze zlata na ME, ale i z něčeho menšího :)

To kluci prostě nepochopí ...

/Někteří ano, já vím./

Možná někdo, kdo už není tak náhodným čtenářem, si položil otázku, proč jsem se tu zase delší dobu neobjevila. Je to naprosto snadné: dodela se mi daří odnaučit se té závislosti na blogu. A když už mám čas napsat, tak nemám náladu.

Stále se mi dokazuje, že lidské vztahy jsou ukrutně složité a na moji hlavu téměř nepochopitelné. Opět jsem si musela vybrat stranu, což bylo nesmírně těžké a doufám, že jsem tím nic nepokazila. Aneb takhle to dopadá, když se vaši dva kámoši rozhádají a vy nevíte, ke komu se to vlastně máte přidat.

Dlouho jsem si říkala, že ty časy kdy jsem byla hodně podobná postavám se svých příběhů jsou pryč. Jenže asi ne. Za jedno si teď přijdu v jednom ohledu strašně podobná Laquen Saathi. Ona a Adrek ... Za druhý té zatím ještě nepojmenované osůbce, která v zájmu svého vlastního přežití zradí svého přítele. /No dobrá, on ten jejich vztah je složitější, ale takhle končí./ Kdybych aspoň věděla, jak to celé skončí. A hlavně mě to celé strašně mrzí...

V pátek jsme byli na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Ta biochemie mě naprosto nadchla. Teď se tam už jsenom za rok dostat, vystudovat.

Celý pátek byl vlastně takový... podivný. Ale čekala jsem ho horší. A skončil jinak než jsem si myslela /a v určitých ohledech i než jsem si přála/.

Horis /ano, musím to tu zmínit/ je nezaměnitelný. A proto se děsím okamžiku, kdy se už neuvidíme. Já nevím, nechápu to, neumím to popsat, ale prostě to tak je.

A nejen on mi bude na VŠ strašně chybět. Mám prostě pocit, že moje okolí je nenahraditelné.

Zatím to vypadá, že odvoz z maturiťáku mám. Nepodstatná informace, já vím :)

A ta sukně, kterou jsem si tedy usmyslela, že si ušiju, tak na té se snažím pracovat a kupodivu stále vypadá ještě nositelně a použitelně.

Urovnala jsem si myšlenky. Jen je to celé nějaké divoké. Divočejší a složitější než jsem si myslela. /A teď přemýšlejte o tom, proč jsem to umístila do tohoto bloku informací./

Půjdu spát /k čemu vám to je?/. Asi jsem někde potkala nějaké nachlazení, protože mě lehce škrábe v krku.

Škoda, že nebylo už tak hezky jako ráno, když jsme se s mámou vrátily z procházky. Kdyby bylo, možná bych sebrala trošku odvahy... a šla se znovu projít...

Mějte se krásně, užívejte si zimy /hlavně bruslení, ale nepadejte na ledu a nepištěte u toho/ a všímejte si lidí okolo sebe /a při tom můžete zkusit urovnat ubrus, kterej pro velký úspěch někdo vedle vás urovnává úplně jinak a navzájem si to kazíte:) /

Páá

Protože bejt hodná už mě nebaví

Není tak těžké nenapsat, ale když mám nějaký ten čas a je co psát, tak proč ne? I když nevím, jestli existuje hodně takových lidí, jako jsem já, kteří si rádi čtou, co někdo jiný dělá ve volném čase.

V neděli měl být trénink, ale někdy na přelomu soboty a neděle se zjistilo, že o tom Standa vlastně vůbec neví. A tak se vařilo z vody a vznikla z toho krásná procházka.

Pondělí, co bylo v pondělí? Kromě toho, že jsem byla zkoušené z aktality z němčiny, ze které jsem dostala za 1 /poprvé z mluvení za 1:) /, tak asi nic.

Úterý už začínalo nabírat grády. Na přípravě k FCE se mi povedl poslech /byl sice primitivní, ale stejně jsem byla ráda/. Vším jsem proplouvla v pohodě a relativním klidu. Test z němčiny byl v pohodě, opět z učebnice a ty jsou v pohodě /když se správně naučím členy/. O dějepisu nám bylo oznámeno, že budeme psát téměř z celého půlroku, ale nedokázalo mě to správně rozhodit. Z chemie mi nachází za 1, za což jsem strašně ráda. Hancul s Alistrairem jsem viděla na busáku jenom z busu...

Středu jsem nechtěla. Ale i když jsem ji nechtěla, na jejím sklonku jsem se cítila jako po nejlepším dni svého života. Ranní ruština byla v pohodě, o plavání jsme probíraly brigádu ve Skotsku a pár dalších věcí a fyzikální seminář... sice na první pohled proběhlo zděšení, ale nakonec jsem zapojila šedou kůru mozkovou naplno a vyplodila jsem z toho správná řešení. I když někdy špatně zaokrouhlené a jeden špatný postup. Ale, chápejte, pořád se mi to může spíš blížit k jedničce!

Z matematického semináře jsem měla podstatně větší strach, ale asi trošku neoprávněně. Ještě budeme psát, ale doufám, že to vyjde. Z dějepisu jsme nepsali a jinak... dobrý. Dobrý až na prezentaci z konverzace. V sedm večer jsem ji dopsala a u učení pak v noci usnula...

Nervy byly, ale ke svému štěstí jsem šla jako první. Spouštím prezentaci, rozkládám papíry, chvíli čekám a pak začnu. Nechápu jak jsem se od stolu dostala ten kousek ke zdi, kde jsem se o ni tak ležérně opřela, a když jsem si to uvědomila tak jsem se zase vrátila ke stolu. Pak zděšený pohled do papírů, kdy jsem nevěděla, kde jsem. Ale přežila jsem to, i když jsem pár informací vůbec neřekla. A prý... excelent, one of the best, we´ve heart. Ne že by se mi to nehodilo, hodí a moc:) Zlaté slovíčko flourish...

A večer jsme s kámošema vyrazili do hospody. /Je úžasné, že se už můžu zcela legálně k něčemu takovému doznat i na veřejnosti, když už mi je osmnáct./ Samozřejmě jsme chytli slejvák. A Santa tvrdil, že za to může on, když provokuje počasí. Že není zima, že sníh taky není skutečný, že skutečný je jenom déšť. A vážně byl, protože jsme byli celkem mokrý. Kromě nás pěti šel ještě Tíťa, náš bývalý spolužák, a i když to tak na začátku nevypadalo, tak i Vítek se tam pak stavil:)

Jako vždy byla sranda a nejvíc s Jířanem, páč byl o pivo napřed a byl... no prostě byl:)

Domů jsme se svezli, což mi ušetřilo čas, a tak jsem je šla kousek doprovodit. A nechtěla jsem od nich odejít. ... Každopádně má strejda asi pravdu s tréninkem. Dva piva už se mnou neudělají totéž jako loni. Včera jsem doma už byla docela střízliva.

Říkali jsme si, že bychom mohli naplánovat další filmový večer...

Škoda že když píšu, jen málokdy sklouznu k nespisovným tvarům. To pak nemáte ten pravý požitek z mé mluvy. /Teď mě tak napadá to včerejší vyhrožování hranicí za opití Hancul. Ještěže ona se nenechá./

S Hancul jsme se shodli, že být těmi hodnými slušnými už není ono. Už dávnu nejsem tou osůbkou ze základky. Už nejsem tou stoprocentně slušnou /z naší dvojce je Hancul ta zodpovědněšjí/. A celkem mě to i baví.

Bylo by fajn si urovnat myšlenky. Nevymýšlet si spoustu možných ale hlavně nemožných příběhů; vybrat si jeden a za tím si jít. Ale já se neumím rozhodnout.

Doufám, že naše plány zdárně vyjdou.

Mám doma látky a asi si rozpracuju střihy, abych mohla šít. Určitě musím, potřebuji si ušít sukni.

Do datumu maturiťáku se mi verval ještě jeden den otevřených dveří. Takže nevím. Kromě toho, že nevím jak se dostanu z plesu, by to mohlo být fajn. Chmm, jít třeba pěšky s V., ale kdo ví, jestli bychom vůbec někdy dorazili. /Ne to je blbost./

foto: strážná víla, kterou jsem kdysi modelovala na výtvarce. Ach, kde jsou ty časy. Ze základky bych vrátila tělocvik, přestávky a výtvarku:)

Mějte se krásně.